Ona mě vidí úplně jinak.

Dneska jen malé zamyšlení.
Sedím ve své pracovně a upravuju fotky, když ke mně přijde má nejmladší, Běta. Hned si všimne foťáku ležícího vedle mě, bere jej do ruky a chce si mě vyfotit. Máme za sebou léta společného focení nad i pod vodou, takže ví, jak citlivá jsem na mé „zlato“ (jasně, myslím foťák) a je opravdu opatrná. Vysvětluju jí varianty nastavení fotoaparátu, manipulaci s objektivem a ještě několik dalších věcí. Snad ani nečekám na povedený záběr, proto jsem se jen naprosto klidně a nearanžovaně zahleděla do objektivu před sebou a kratičký okamžik přemýšlela, zda i ona najde zalíbení v kráse focení, jako její máma. V ten moment cvakla. Chvilku na to se stylizovala do role „profi fotografky“ a zkušeně mě navedla do pozice, ve které mě chtěla mít a znovu cvakla.

A fotografie? Vyšly parádně! Líbí se mi pohled, kterým mě Běta vidí.

Pak jsme si dál povídaly o focení a já při tom blbla s foťákem sama proti zrcadlu a fotila se tak, jak se vnímám já sama. Ten pohled je hodně jiný, co myslíte?

Náš „fotografický dýchánek“ jsme ukončily focením Běty, která měla na sobě plesové šaty mé mámy. Celé to na mě dýchlo zvláštní, láskyplnou nostalgickou atmosférou. Ani se mi nechtělo, vracet se zpátky k práci.

Běta pak odešla a já dál pokračovala v úpravách fotografií. Když se se mnou přišla rozloučit a popřát mi dobrou noc, nešlo ji necvaknout :-)