Šermířská bitevní

Inspirací mi byl film Bitva u Thermopyl. Zachytit ohromnou sílu těla i ducha. Propojení dvou zdánlivě nespojitelných věcí. Kontrast agrese a jemnosti. Před očima se mi několik nocí objevoval obraz mužů bojovníků oděných do rudého pláště, silné svalnaté postavy, v rukou meče a štíty, na hlavách přilby. Muži v pozici boje a mezi nimi levitující éterická bytost, drobná dívka v jemných světlých šatech. Ve tvářích mužů odhodlání bojovat a zvítězit a ve tváři dívky klid, smíření a sounáležitost s nimi. Celý obraz pak v potemnělém prostředí.

Náhoda nebo osud mi jednoho dne přinesl do cesty lidičky, kteří mé nemalé nadšení sdíleli a po zjištění, že jsou skutečnými šermíři i v povolání, slovo dalo slovo a mohlo se začít s přípravami. Jako éterickou bytost, dívku, jsem si vybrala mou léty zkušenou podvodní modelku, dceru Báru, v té době desetiletou.

Focení mělo proběhnout v mělké části bazénu ve hloubce 170 cm, na rozloze 16m2. Tedy prostor k vytvoření divadelní scenérie s kulisami, pozadím atd.

Začala jsem pozadím. Našla si na internetu obrázek temného nebe, koupila komatexové desky a oslovila svého švagra akad. arch. Miroslava Bochňáka, aby mi desky namaloval podle mé předlohy. Zajeli jsme koupit spreje a těmi pak Miroslav vytvořil imitaci nebe.

 

Pro vytvoření iluze většího počtu bojovníků jsem chtěla po straně zrcadla. Zajela jsem do sklářství a dvě velká zrcadla koupila. A aby je bylo možné zakotvit, nechala jsem je zasadit do kovových rámů. Dno bazénu, které mělo připomínat hliněnou zem, jsem vyřešila hrubou tkaninou. Perličkou ovšem bylo, že jsem si nevšimla, že je to juta používaná na zpevnění rybníků a tedy s kousky hlíny. Totálním šokem bylo, když se juta rozprostřela po dně a všechna ta hlína jak mrak mlhy šla nahoru k hladině. Ale ne nadarmo se říká, že vše zlé je k něčemu dobré. Hliněná mlha naprosto dokonale dokreslila ponurý tón fotografie. Do rohů se pak umístily květiny, tráva..

Další fází bylo nacvičení šermířských pozic nad vodou. Všichni zúčastnění jsme se sešli, já jim řekla svou představu a následně jsme v reálu hledali ty nejvhodnější momenty zachycení boje pod vodou. Šlo o to, že jsem k těmto záběrům chtěla použít široký objektiv a tudíž jsem musela být velmi blízko bojovníků. Ti měli skutečné historické zbraně, které by mohli je, mě a techniku při nesouladu pohybů poranit nebo zničit. Nemluvě o skutečnosti, že pod vodou aktéři na rozdíl ode mě, fotografky, nemají masky, vidí rozmazaně, neurčitě.

Díky spolupráci s fundusem Národního divadla jsem kostýmy pořídila právě tam. Pláště jsem ušila sama. Zbraně, přilbice měli šermíři vlastní. Mohlo začít samotné focení, které bylo vzhledem k náročnosti rozdělena na dvě etapy. Jednak pro odpočinek po náročném tisíckrát opakovaném zanoření a také z technických důvodů.

Jednou z nejdůležitější částí focení je komunikace a to po každém vynoření. Opakujeme si hlavní myšlenku, dolaďujeme výraz, upozorňuji na chyby, na správné používání rekvizit, na dané umístění každého z nich. Aby jim vlající vlasy a látky nepřekážely, kde nemají, aby jim nebyly vidět upevněné zátěže pro lepší stabilitu, aby nevstupovali na místo, kde pod nimi jsou bublinky a nezakrývaly obličej…atd.

 Po upřesnění detailů pak focení probíhalo mnohem mnohem lépe. :-)

A výsledné fotografie:

Práce s našimi předními šermíři a kaskadéry a mou dcerou Bárou se mi opravdu velice dobře spolupracovalo. Focení této příběhové série je pro mne dodnes jedním z největších podvodních počinů.

S tímto pocitem jsem poslala 10 ks tištěných fotografií tohoto tématu do Bruselu, kde jsem v roce 2010 obdržela certifikát QEP – Qualified Europan Photographer od Evropské Federace Profesionálních Fotografů. Čímž velice děkuji zúčastněným šermířům, dceři, asistentům a všem ostatním podílníkům na této pro mě krásné práci.

Na další fotografie ze série Šermířská bitevní se můžete těšit v příštích příspěvcích na mém Facebooku, nebo v Galerii.